Co to jsou ETF, proč by vás měla zajímat a co o nich musíte vědět?

Jak píše například Robinhood, ETF je jako smoothie. Vezmete spoustu akcií, dluhopisů i dalších aktiv (třeba komodit, měn nebo nemovitostí), smícháte je dohromady a vznikne jeden jediný produkt, ve kterém ale najdete kousek od každé vložené ingredience.

Když si chcete dát smoothie, můžete si koupit banán a další ovoce, ovesné vločky, mléko, oříšky… A vše si doma pečlivě připravit. Nejdřív ale budete muset dojít do obchodu, potraviny nakoupit, přinést domů a doma je rozmixovat. Nebo můžete dojít do obchodu a rovnou si koupit třeba jogurtové smoothie, což je o dost jednodušší proces. A přesně tak to funguje i s ETF. Pokud chcete své peníze investovat do akcií a dluhopisů, není nic jednoduššího než si koupit ETF. V jednom produktu tak získáte od všeho trochu.

Necháme-li metafory stranou, můžeme ETF popsat i takto: jedná se o burzovně obchodované fondy, které sledují jasně dané množství akcií, dluhopisů či jiných aktiv a umožňují investorovi hromadně investovat do celé skupiny těchto aktiv. ETF většinou sledují konkrétní benchmark, tedy určitý koš aktiv, kterým je typicky tržní index. Díky tomu je pro investora eliminována nutnost vybírat si konkrétní aktiva, jako jsou třeba akcie nebo dluhopisy jedné konkrétní firmy. Složení fondu je totiž jasně dáno indexem.

• ETF je fond, podobně jako například podílový fond
• ETF se obchoduje na burze, podobně jako akcie
• ETF v sobě obsahuje desítky, stovky až tisíce různých cenných papírů, nejčastěji akcií a dluhopisů takže investor nemusí nakupovat každý cenný papír zvlášť
• ETF kopíruje podkladový index, takže je plně automatizovaný a levný

Abychom lépe pochopili, jak ETF funguje, bude dobré si vysvětlit, co jsou vlastně fondy a co znamená právě onen index, který je podkladem pro ETF.

Fond je jakousi sbírkou investic konkrétní skupiny investorů, kteří své peníze investují společně. Fond si lze představit jako skupinu lidí (investorů), kteří své peníze vezmou a dají na jednu hromádku (či přesněji na jeden bankovní účet). Tato skupina si určí někoho, kdo bude správcem těchto nahromaděných prostředků – a takovému člověku se pak říká portfolio manažer nebo jednoduše správce fondu.

Správce fondu následně společně nahromaděné prostředky vezme a investuje je do konkrétních aktiv, přičemž takovými aktivy mohou být akcie, dluhopisy, komodity, zahraniční měny, nemovitosti a podobně. Z těchto aktiv, do kterých fond investuje, pak každý z investorů fondu vlastní odpovídající podíl, jehož velikost je úměrně dána velikostí jeho vkladu na společnou „hromadu peněz“.

Každý investiční fond má svou investiční strategii, a je tedy přesně stanoveno, do jakého typu aktiv může správce fondu peníze investovat, kdy může nakupovat nová aktiva, kdy je může prodávat a podobně. V investiční strategii fondu je rovněž definováno, jak vysoká je odměna pro portfolio manažera či kolik prostředků může být spotřebováno na transakční poplatky. Takovými poplatky mohou být třeba náklady na brokera, přes kterého fond nakupuje akcie.

Ochrana investora

Dobrou zprávou pro každého podezíravého investora je fakt, že investiční fond není jen onou hromadou peněz se svým správcem, ale je také pečlivě regulovaným právním rámcem, který investory chrání před podvodem. Aby správce fondu nemohl jednoduše „shrábnout“ nashromážděné peníze a odebrat se s nimi do teplých krajů, legislativa fond svazuje různými preventivními opatřeními.

Takovým opatřením je například udělení licence k výkonu činnosti nebo fakt, že nashromážděné investice „nevlastní“ onen správce fondu, ale oddělená právní entita. Správce fondu zkrátka není držitelem prostředků uvnitř fondu, ale pouze manažerem aktiv a financí, které investoři alokovali na onen společný účet.

Snadno si to lze představit na následujícím příkladu:

Celkem 50 investorů do fondu zainvestuje dohromady 1 milion korun. Majetek fondu je následně rozdělen na milion jednotek neboli podílových listů a každý má hodnotu 1 korunu. S tím, jak se daří aktivům, do kterých je zainvestováno, souhrnná hodnota majetku fondu časem povyroste například o 25 %. Celková hodnota (valuace) fondu je tedy již 1 250 000 korun, což zároveň znamená, že každý podílový list má nyní hodnotu 1,25 koruny.

Když už víme, co je to fond, podívejme se na definici indexu.

Ve světě fondů a investic se indexem rozumí jakýsi „koš“ cenných papírů, který reprezentuje celý trh, nebo konkrétní oblast trhu. Index sleduje výkon tohoto trhu a slouží jako jeho vzorové měřítko.

Budeme-li konkrétní, například index FTSE 100 zahrnuje 100 největších firem listovaných na londýnské burze. Jedním z nejznámějších indexů je pak třeba také S&P 500, který sleduje výkon akcií 500 největších amerických společností. Indexy se ale nemusí týkat jen akcií. Existují také indexy sledující výkon dluhopisů, komodit, nemovitostí či dokonce kryptoměn.

Abychom si index ještě více přiblížili, podívejme se na jedny z nejznámějších akciových indexů ve větším detailu.

S&P 500

• Historie akciového indexu S&P 500 (Standard & Poor’s 500) sahá až do roku 1923, kdy začala společnost Standard Statistics vydávat index sledující vývoj několika málo akcií. Současný index S&P 500 se ale objevil až 4. března 1957.
• Index S&P 500 zahrnuje 500 největších burzovně obchodovaných podniků v USA listovaných na burzách NYSE nebo NASDAQ.
• V indexu jsou zastoupeny jen takové firmy, které mají tržní kapitalizaci vyšší než 18 miliard amerických dolarů (tzv. large-cap, dle kritérií z dubna 2024) a zároveň splňují i další kritéria.
• S&P 500 je jeden z nejsledovanějších akciových indexů na světě a je považován za nejlepší ukazatel vývoje americké ekonomiky.
• Zařazování akcií do indexu probíhá čtvrtletně. Akcie jsou váženy dle tržního ocenění.

FTSE 100

• Index FTSE 100 byl spuštěn 3. ledna 1984.
• Index obsahuje 100 největších britských firem obchodovaných na londýnské burze.
• Výchozí hodnota indexu byla stanovena na 1 000 jednotek.
• S tím, jak se souhrnná tržní kapitalizace firem v indexu každý obchodní den mění vůči původní hodnotě 1 000, mění se i hodnota indexu FTSE 100.
• Ačkoli o situaci na londýnské burze uceleněji informuje index FTSE All–Share, index FTSE 100 je nejrozšířenějším indikátorem vývoje londýnského akciového trhu.
• Zařazování akcií do indexu FTSE 100 probíhá čtvrtletně.

Index sestavují samy významné burzy cenných papírů, ratingové agentury či přímo nezávislé firmy, které se na jejich výpočet specializují. Mezi nejoblíbenější tvůrce indexů patří firmy MSCI, S&P, STOXX nebo FTSE.

Indexů existuje mnoho a každý z nich má přesně daná pravidla, podle kterých jsou do něj vybírány konkrétní cenné papíry. Každý index je tedy indikátorem výkonnosti konkrétní třídy aktiv, které jsou voleny dle geografické příslušnosti, náležitosti do konkrétního ekonomického odvětví, dle velikosti tržní kapitalizace a podobně. Index tedy může sledovat například 100 největších evropských firem z automobilového průmyslu, 50 středně velkých firem z rozvojových oblastí, nebo třeba 100 největších globálních společností zaměřených na obnovitelnou energii.
 

Z charakteristik popsaných výše je jasné, že je index skvělým indikátorem hospodářské výkonnosti konkrétního odvětví, potažmo hospodářství jako celku. Důležitou součástí indexu je proto i přesné stanovení podílu jednotlivých firem uvnitř indexu, tedy vyvažování (anglicky rebalancing). Většina indexů vyvažování provádí dle tržní kapitalizace (hodnoty firmy), což je případ i námi popisovaných indexů FTSE 100 a S&P 500. K rebalancování dochází v konkrétním intervalu, například čtvrtletně.

Důvod pro vyvažování indexů je jednoduchý – s tím, jak se mění hodnota jednotlivých firem, musí se měnit i jejich váha v rámci indexu. Firmy navíc do indexu přibývají a zase z něj mizí, tak, jak se mění jejich tržní kapitalizace daná součtem ceny všech vydaných akcií. Britská 101. největší firma například může v ocenění snadno překonat tu 100., která se do indexu při posledním vyvažování vešla jako úplně poslední, a tím se dostat na její místo.

Rozdílná váha jednotlivých firem pro index v praxi znamená, že zažije-li nějaký větší výkyv největší firma zahrnutá v indexu, na výkonnosti daného indexu se to viditelně projeví. Pokud ke stejnému výkyvu dojde u 100. největší firmy, tedy u té nejmenší z celého indexu, hodnotou indexu to samo o sobě příliš nepohne. Aby byl ale index spolehlivým indikátorem výkonu daného trhu či odvětví, je nutné jej pravidelně vyvažovat a aktualizovat – dle pevně stanovených pravidel daného indexu.

Když nyní víme, co to je fond, a vysvětlili jsme si rovněž, co to je index, zbývá nám už jen si vyjasnit, co se míní pojmem ETF. Jak již bylo nastíněno v úvodu a jak zároveň vyplývá z vysvětlení pojmů fond a index, ETF jsou investiční fondy, jejichž složení je přesně specifikované konkrétním benchmarkem, ve většině případů tržním indexem. Správce daného fondu má tedy jedinou úlohu – zajistit, aby fond co nejpřesněji kopíroval vývoj daného reprezentativního indexu.

Tyto indexové fondy mají pro investora velkou výhodu v tom, že jsou dokonale transparentní. Investor při pohledu na daný index snadno zjistí, do jakých konkrétních aktiv své peníze vkládá, jaký je historický vývoj výkonnosti daného indexu a podobně. Indexové fondy jsou navíc odolné vůči lidským chybám na straně správce, protože složení fondu je jasně dané indexem, který je do značné míry nezávislým a „bezcitným“ tržním indikátorem.

Důležitou charakteristikou ETF je pak také to, že se obchodují na burze, stejně jako například akcie. Výhodou je tedy dostupnost těchto fondů, protože k získání jejich podílových listů stačí využít služby prakticky jakéhokoli brokera. Stejně snadno lze podílové listy i prodávat a okamžitě je směnit zpět na hotovost odpovídající jejich aktuální hodnotě.

ETF v sobě mohou obsahovat různé cenné papíry, a podle toho je dělíme na ETF:

• Akciová – sledují akciový index, příkladem může být SPDR S&P 500 (SPY)
• Dluhopisová – sledují dluhopisový koš, který je průběžně obměňován podle toho, kdy který dluhopis dojde splatnosti. Příkladem může být SPDR Capital Long Credit Bond ETF (LWC).
• Sektorová – sledují sektorový index určitého odvětví, příkladem může být Invesco Dynamic Pharmaceuticals ETF (PJP)
• Měnová – kopírují relativní hodnotu měny, nebo koše více měn a mohou se využívat ke spekulaci na růst nebo pokles jejich hodnoty, k diverzifikaci portfolia nebo k měnovému zajištění. Příkladem může být Invesco CurrencyShares Euro Currency Trust (FXE)
• Komoditní – mohou být podobná jako sektorová ETF, kdy sektorem je například těžařský průmysl, ale existují i ETF na konkrétní komodity. Je ovšem důležité vědět, že dané ETF komodity fyzicky nedrží, nýbrž pouze vstupuje do derivátových obchodů, které kopírují vývoj dané komodity. Příkladem může být SPDR Gold Shares.

Dále existují velmi specializované typy ETF, se kterými se již tak často nesetkáme. Příkladem mohou být ETF:

• Inverzní – jsou založené na shortování (spekulaci na pokles ceny), takže jejich hodnota roste, když podkladový index klesá.
• Páková – využívají finanční deriváty a násobně zvyšují dopad růstu nebo poklesu podkladového indexu. Například pákové ETF 2 : 1 znamená, že hodnota ETF vzroste nebo klesne dvakrát více, než je růst nebo pokles podkladového indexu.
• Aktivně spravovaná – spojuje výhody aktivně spravovaného podílového fondu a burzovně obchodovaného fondu.
• Dividendová – zahrnují akcie s vysokým dividendovým výnosem.

Pro názorné vysvětlení toho, jak ETF vzniká, si vezměme příklad sektorového ETF, tedy fondu složeného z akcií jednoho konkrétního hospodářského sektoru. Společnost spravující investiční fondy, jako třeba BlackRock nebo Invesco, nakupuje akcie hromadně. Zatímco vy byste najednou nakoupili 10 či třeba 50 akcií firmy, BlackRock jich jednorázově nakoupí násobně vyšší množství, třeba tisíc či milion.

Řekněme tedy, že taková investiční společnost nakoupí 500 tisíc akcií hotelů Hilton, 400 tisíc akcií hotelů Marriott a 400 tisíc akcií hotelů Hyatt. Firma jako BlackRock či Invesco všechny tyto akcie vezme, dá je dohromady a vytvoří ETF nazvané třeba „Large Hotel ETF“. Výsledný fond je poté rozdělen na malé kousky, které jsou následně umístěny na burzu a lze je snadno nakoupit, stejně jako jednotlivé akcie. Investor tak může snadno jediným nákupem získat podíl ve všech firmách z dané skupiny, tedy v hotelech Hilton, Marriott i Hyatt. Náš hotelový příklad s třemi firmami slouží jako zjednodušená ilustrace. Ve skutečnosti ETF obsahují vyšší desítky, stovky nebo tisíce titulů.

Indexové burzovně obchodované fondy si své místo na slunci zajisté vybojovaly i proto, že jsou mimořádně vhodné i pro začínající investory, jejichž poptávka po smysluplné ochraně peněz před inflací strmě roste.

Kdokoli začne uvažovat nad tím, že by nebylo od věci si nějaký ten peníz odkládat stranou, brzy přijde na to, že úrokové sazby na spořicích účtech jsou natolik nízké, že ani zdaleka nebrání peníze před ztrátou reálné hodnoty, takže logickou alternativou je nějaká forma investic. Jenže vstup do světa obchodování s cennými papíry se laikovi může jevit velmi složitým.

Jakmile člověk začne nad investicemi přemýšlet a dohledávat si základní informace, dozví se, že nejzákladnější poučkou pro investora je, aby diverzifikoval portfolio. Co to znamená česky? Pokud investor nechce podstupovat neúměrné riziko ztráty, rozhodně by neměl vsadit vše na jednu kartu. Vložit „všechna svá vajíčka do jednoho košíčku“ se jednoduše nevyplácí.

Bohužel právě výběr správných aktiv je na investování to složité. Zároveň je to ale to, co elegantně řeší investice do zmíněných fondů ETF. Riziko toho, že investice „dojede“ na špatný úsudek investora, ETF do značné míry eliminují, protože se jedná o „koktejl“ mnoha titulů, které jsou do daného fondu vybrány podle konkrétního indexu.

V praxi to znamená, že v portfoliu budou zastoupeny jak tituly, kterým se bude dařit jen podprůměrně, tak i tituly firem s nadprůměrným výkonem, jejichž hodnota poletí nahoru. Riziko je tedy moudře rozloženo.

Z výše popsaných důvodů burzovně obchodované fondy získávají rychle na popularitě a množství do nich zainvestovaných prostředků zejména v posledních letech raketově letí nahoru. Již k polovině roku 2024 investoři do těchto fondů nalili dohromady téměř 13,1 bilionů dolarů.

Pro představu, objem peněz celosvětově investovaných do ETF je

• skoro tak velký jako polovina amerického HDP v roce 2023
• cca 30× větší než HDP České republiky v roce 2023
• téměř 4× větší než tržní kapitalizace Applu v roce 2024
• cca 8× větší než hodnota všech nemovitostí v New Yorku v roce 2024

Toto číslo se zdá jako skutečně enormní. Na druhou stranu jde jen o přibližně šestinu celosvětového objemu investic spravovaných podílovými fondy.

Cenová úspora oproti jiným investicím vzniká u ETF logicky už tím, že investor nepotřebuje vkládat čas do neustálého sledování trhu a výběrem těch správných akcií, dluhopisů, komodit či třeba kryptoměn, aby zainvestoval „správně“. Jelikož investor nákupem diverzifikovaného portfolia docílí koupě podílu v jediném fondu, má svou investici „bez práce“.

Nejde ale jen o úsporu časovou. Jelikož s ETF člověk nakoupí širokou škálu firem jediným příkazem, výrazně ušetří také na poplatcích za obchodování. Při koupi jednotlivých akcií, dluhopisů a podobně stojí každý nákup určité množství peněz na transakčních poplatcích. Čím více jednotlivých titulů jedinec nakoupí, tím diverzifikovanější portfolio bude mít, ale tím víc také zaplatí na poplatcích za nákup pozic.

Tento neduh u ETF odpadá – k nákupu celého portfolia člověku stačí jeden nákup. Poplatky fondů s označením ETF jsou obecně velmi nízké díky tomu, že fond hromadně nakupuje akcie a další aktiva pro tisíce svých investorů, takže poplatky se napříč fondem dobře rozloží.

ETF jsou naproti tomu pasivními fondy, které, jak již bylo zmíněno, sledují konkrétní index, tedy zahrnují firmy, které odpovídají předem jasně určeným kritériím. Provoz takového fondu je samozřejmě levnější, protože nevyžaduje nepřetržitou správu.

Aktivní zásahy spočívají pouze v tom, že jsou ETF v určitých časových intervalech „aktualizovány“, aby jejich obsah stále odpovídal sledovanému indexu a aby odpovídalo i vyvážení jednotlivých aktiv v rámci fondu. Zjednodušeně řečeno, ETF fondy jsou levné, protože nemusí živit aparát odborníků, kteří nad portfoliem neustále aktivně bdí.

Abychom ale nezjednodušovali příliš, je dobré uvést, že ne všechna ETF jsou pasivně řízená. Ačkoli se ETF stalo v poslední době synonymem pasivního investování, nově vznikají i aktivně řízené ETF fondy. Stále ale představují jen zanedbatelnou část objemu peněz investovaných do ETF.

Abychom si to shrnuli, ETF jsou vhodná pro lidi, kteří chtějí rozložit riziko a najednou investovat do více různých aktiv. Investování skrze ETF je velmi jednoduché, vhodné i pro úplné začátečníky a co je důležité, jedná se také o investování mimořádně „levné“. V souvislosti s ETF se mluví dokonce o revoluci v oblasti soukromých investic, protože burzovně obchodované fondy výrazně přiblížily svět investic „běžným“ lidem, pro které dříve bylo investování nedostupnou, drahou a složitou záležitostí.

ETF tedy patří k těm vůbec nejlevnějším investicím. Co to ale znamená konkrétně? Nákladovost fondu je vždy určena parametrem TER (Total Expense Ratio). Tento parametr zahrnuje veškeré náklady spojené s provozem fondu vůči celkovému objemu portfolia, a vyjádřen je tedy v procentech. Do TER jsou zahrnuty opravdu všechny provozní náklady – od odměny pro správce fondu přes náklady na právní či auditorské služby až po transakční poplatky za nákup aktiv.

Při nákupu ETF však bohužel nehraje roli jen nákladovost samotného fondu, ale také to, jaké náklady se pro samotného investora pojí s jeho nákupem. O nákupu ETF si ale ještě povíme…

Mimochodem, když už je řeč o nákladovosti jednotlivých fondů a důvodech, proč jsou některé typy fondů levnější než jiné, za zmínku stojí následující. Povšimněte si, že burzovně obchodované fondy (ETF) mají pramalou oblibu mezi finančními poradci a bankéři žijícími z provize. Dáno je to tím, že zatímco u běžných fondů funguje provizní systém, který finanční poradce motivuje nabízet konkrétní fondy s ohledem na provizi za zprostředkování, u ETF nic takového zavedeno není.

Větší fondy bývají levnější

Jelikož je parametr TER definován ve vztahu k celkové hodnotě fondu, levněji obvykle vyjdou ta největší ETF, u nichž dochází k nejvyšší úspoře z rozsahu – náklady se rozdrobí mezi vyšší počet investorů. Pozor ale na to, že ačkoli je výše TER vždy transparentně uvedena v dokumentaci daného ETF, ve výpisu již zaplacené poplatky nenaleznete. Je to dáno tím, že cena ETF je již automaticky snížena o TER, což rovnou snižuje výnos investice pro investora.

• ETF jsou efektivní z hlediska nákladů. Provoz fondu je oproti aktivně spravovaným fondům výrazně levnější. Většina aktivně spravovaných fondů přitom ve své snaze „porazit výkonnost trhu“ selhává a v konečném důsledku svou ziskovostí za většinou ETF zaostává.
• ETF jsou transparentní a investor přesně ví, do čeho investuje. ETF kopírují složení a vyvážení vybraného indexu, a investor si tedy může být jist, že výkonnost fondu bude odpovídat výkonnosti daného indexu (po započtení poplatku TER, který jsme si vysvětlili výše).
• Fondy z kategorie ETF jsou široce diverzifikované, protože součástí indexu jsou desítky, stovky až tisíce cenných papírů. Investor tak může snadno nakoupit velmi diverzifikované portfolio.
• ETF jsou velmi likvidní, tedy směnitelné za hotovost. ETF můžete prodávat kdykoli během obchodních hodin dané burzy cenných papírů. Jedná se tedy o investici, v rámci které nejsou prostředky investora nijak vázány a lze je okamžitě prodat za peníze odpovídající aktuálnímu tržnímu ocenění.
• ETF jsou flexibilní. Investor má na výběr z nesmírně široké nabídky fondů zaměřených na konkrétní aktiva, vybranou geografickou oblast, konkrétní sektor hospodářství a podobně. Aktuálně je na světě na výběr přes 10 000 indexových fondů.
• ETF mohou vyplácet dividendy – vyplácí je celá řada fondů, ať už jsou zaměřené na nákup akcií, dluhopisů či třeba nemovitostí. Investor tedy díky ETF může nakoupit příjmové portfolio.

• Konkrétní ETF mohou být riziková. Stejně jako může aktivní správce fondu nakupovat špatné akcie, ETF se může řídit indexem, který zahrnuje například firmy z upadajícího odvětví. Je proto dobré si důkladně rozmyslet, zda je daný indexový fond svým zaměřením perspektivní.
• Některé fondy mohou mít nízkou likviditu. Ačkoli to rozhodně není pravidlem a likvidita je u burzovně obchodovaných fondů naopak jednou z výhod, existují i jistá malá či speciální ETF, která jsou obchodovaná jen zřídka.
• ETF neporazí trh. Investor do ETF nikdy nedosáhne zázračných a nadprůměrných výnosů. Výkonnost indexového fondu totiž vždy odpovídá výkonnosti daného trhu, který je sledován použitým indexem. Aktivně spravovaný fond naproti tomu může trh porážet, ač se to dle studií v dlouhodobém měřítku děje jen velmi zřídka.

Jak již bylo řečeno, ETF jsou burzovně obchodované fondy, takže aby je investor mohl nakoupit, může podobně jako u akcií využít konkrétního brokera neboli obchodníka s cennými papíry. Portálů umožňujících obchodování s cennými papíry je celá řada, a to jak tuzemských, tak zahraničních. Brokeři investorům ve svých webových (a často i mobilních) aplikacích umožňují fondy ETF snadno nakoupit, a to úplně stejným způsobem, jako když se na burze nakupují akcie.

Nevýhodou takového nákupu je to, že se investor nevyhne poměrně vysokým transakčním poplatkům, a nutné je poznamenat, že nákup přímo přes brokera pro začátečníka celkově nemusí být tou nejpříjemnější volbou. Investor totiž musí přesně vědět, jaké konkrétní ETF chce pořídit, což s sebou samozřejmě nese i časovou investici nutnou pro pečlivé nastudování nabídky těchto fondů. Aplikace pro obchodování mohou navíc pro nezkušeného investora působit velmi nesrozumitelně a složitě.

Naštěstí existují digitální služby jako naše Fondee, které otevírají svět investic i menším investorům. Výhodou je, že Fondee dokáže ETF pro investory nejen nakoupit, ale především sestavit celé portfolio dle rizikového profilu každého investora, a navíc toto portfolio pravidelně rebalancovat. Investice je tak chytře složena a riziko rozloženo ještě účinněji než při nákupu jednoho konkrétního ETF.

Od ledna 2024 je navíc možné do ETF investovat i přes novinku ve formě dlouhodobého investičního produktu a tím získat lepší důchod.

‍

Pozitivem je, že se digitální platformy jako Fondee mohou pochlubit ještě nižší nákladovostí, protože ETF nakupují hromadně, a rozloží tedy transakční poplatky mezi všechny investory využívající danou službu. Navíc mluví s uživateli běžně srozumitelnou řečí, nabízí přehledné rozhraní a investování tak činí dostupným opravdu pro každého.